stylizované sousoší matky s dítkem v pěkném provedení art deco z 20-30. let 20. století, značeno uměleckou značkou na dně Březová Pirkenhammer, na straně u podstavy značen autor plastiky W. Fritsch, malovaný a částečně glazovaný porcelán, tělové barvy, 24 x 24 cm

Březová Pirkenhammer

Porcelánka, známá spíše pod svým starým názvem Pirkenhammer (někdy Pirken-Hammer, podle něm. názvu Březové Pirkenhammer), byla založena roku 1803 durynským obchodníkem Friedrichem Höckem v Březové (dnes Karlovy Vary-Březová). Po počátečních nesnázích byla pronajata v roce 1806 durynským podnikatelům Ferdinandu Cranzovi a Friedrichu Brothäuserovi. Roku 1811 byla prodána Johannu Martinu Fischerovi z Erfurtu a místnímu Christianu Reichebachovi. Ti pak získávají zemské privilegium k výrobě porcelánu v roce 1822. Už rok po převzetí porcelánky Fischerem a Reichenbachem se začíná porcelánce dařit. Již v roce 1829 získává jako první porcelánka v Čechách povolení k dekoraci vlastním měditiskem. Ve dvacátých a třicátých letech devatenáctého století nastává velký rozkvět porcelánky. V zlacení nádobí byla březovská porcelánka v první půli století na prvním místě mezi porcelánkami vůbec. Působili zde vnikající malíři, jako např. K. F. Quast, S. Schermer, nebo S. Wabersich. Po Fischerově smrti zde začal podnikat jeho syn Johann Christian Gottlieb, jenž se roku 1846 stal jediným majitelem porcelánky. Doba Fischerů a Reichenbacha patří k vrcholnému období této porcelánky. Všeobecně byla vysoce ceněna neobyčejná kvalita březovského střepu, jeho průsvitnost a čistota. Byl pokládán za nejjakostnější český porcelán a přirovnáván k tehdy nejobdivovanějšímu porcelánu francouzskému. Roku 1853 se dcera Ch. Fischera provdala za Ludwiga von Mieg, jemuž Fischer předal celý podnik. Avšak formálně byl nadále veden pod firmou Fischer & Mieg až do roku 1918. I když se Ludwig Mieg snažil udržet továrnu jak po stránce technické, tak i umělecké na výši (v roce 1868 byl povolán francouzský malíř A. Carrier a založena učňovská malířská škola), komerční zájmy podporované snahou čelit stále se zvyšující konkurenci koncem století zákonitě zvítězily a umělecká kvalita se téměř ztratila. Jen kvalita střepu zůstala i nadále vynikající. V roce 1919 vstoupila březovská továrna s dalšími porcelánkami do akciové společnosti koncernu EPIAG. Po roce 1945 byla továrna znárodněna a v roce 1958 začleněna do Karlovarského porcelánu n. p. jako speciální závod zabývající se převážně výrobou exkluzivního porcelánu zdobeného ruční malbou.

viz wikipedia a Braunová